Přejít na obsah
Úvodní obrázek

Ovčí biofarma v CHKO Žďárské vrchy – k jehňatům vstáváme třikrát za noc

Název tisku: Nedělní blesk

Vydání: 13. 4. 2014

Článek: Stáhnout v PDF (8214 kB)

Obrázky článku:

On je vystudovaný chemik, ona porodní bába. Zkušenosti s farmařením? Nulové. A přesto se v roce 1991 manželé Kadeřávkovi rozhodli, že budou na Vysočině ekologicky hospodařit.

„Všichni nám doporučovali, abychom se do farmaření nepouštěli, ale my jsme se prostě zbláznili. Prvních 25 hektarů jsme dostali po revoluci v rámci vracení majetku,“ vzpomíná Jana Kadeřávková (50), která s  manželem začínala s 20 ovečkami.

Teď mají 110 hektarů luk a  pastvin, 10 hektarů orné půdy a 500 ovcí plemen Merinolandschaf a Suffolk, z toho asi 200 matek a 300 jehňat do jednoho roku (prodávají je na chov nebo na jatka), a navíc stádo plemenných beranů. A také vlastní penzion a chalupu, v  nichž pronajímají zařízené apartmány. Navíc u statku v obci Věcov na své náklady zbudovali s pomocí místních řemeslníků zvoničku a kapličku – než někteří občané seznali, jaký je skutečný význam stavby, ptali se: Proč si stavíte krb tak daleko od domu?

„Naše ekofarma živí tři chlapy a já to vedu,“ směje se Jana Kadeřávková. Energie má na rozdávání. „Když se pro něco rozhodnu, tak to dám,“ přiznává. Ráznosti se ale musela naučit.

Školka s jehňaty

V obrovské stáji její manžel, syn a zaměstnanec ořezávají paznehty ovcím. Do parády si vzali ty s podzimními jehňaty, v jedné části je ale ve speciální ohradě školka – rady jsou nejnovější přírůstky s matkami.

Hospodařit je náročné fyzicky i psychicky. Ale my jsme pracovití.

„Kdybychom je nechali v několikasetčlenném stádu, mohou se navzájem tratit a matka už jehně nepřijme,“ vysvětluje.

Pravidla chovu

Aby byla jehňata na farmě k prodeji celoročně, připouští se na jaře i na podzim. Ovce se podle čísel v uších (aby se předešlo příbuzenskému křžení) rozdělují do skupin po 40 kusech a k nim se na šest neděl připustí vhodný beran.

„Pak pět měsíců čekáme a další dva jehňata rodíme,“ říká Jana Kadeřávková. Chodí k nim po dvou hodinách, zda nepotřebují pomoci, dezinfekí zastříkávají pupečník. Do druhého dne se jehňata značí, aby bylo jasné, čí mají geny.

Pořádek

Mezitím se připouští druhá část stáda, spravují se ohrady, dosekávají nespasená místa, stříhá vlna, opravují stoje.

Mimochodem, nikde se tu nepovaluje žádné haraburdí. „Když máte kolem sebe pořádek, máte i život v pořádku,“ vysvětluje paní Jana během chůze k výběhu pro koně. „Manžel na nich chtěl jezdit, ale třikrát z nich spadl tak šikovně, že jsem ho vezla na kapačky. Už je máme jen na hlazení a dívání,“ směje se paní domácí.

Letos měla v plánu postavit seník, ale kvůli omezeným dotacím to nakonec budou jen dva domečky na hraní pro děti hostů a také pergola.

Kdy odpočívá? Málokdy. „Když mám vypadnout na déle jak dva dny, jsem nesvá. Mám pocit, že to tady musím řídit a že se flákám,“ přiznává.

Text: Bohumil Křeček

Foto: Martin Hurda